Od roku 2005 Marie a Pavel Jiráskovi rozšířili svůj výzkum z loutky také na oblast dřevěné umělecké hračky. Jejich výzkum „Česká dřevěná hračka 1900 – 2000“ historicky i umělecky rehabilituje a znovu oceňuje opomínaný fenomén mimořádně cenné tradice české dřevěné hračky. Zahrne komplexní zpracovaní historické i soudobé odborné literatury, široký průzkum muzejních i soukromých sbírek, studium archivů firem a výtvarníků, archivů odborných škol atd., aby mohl široce podpořit vědomí o autorské české hračce z klasického přírodního materiálu. Dosavadní odborné publikační výstupy zcela neodpovídají skutečnému významu české dřevěné hračky, která zaujímá bohatstvím a kvalitou své produkce v Evropě místo srovnatelné se západními zeměmi, kde je hračka delší čas pevně začleněna do dějin uměleckého průmyslu. Výzkum zpracuje zásadní historické podoby české dřevěné hračky: 1. příznačné stylizované lidové hračky v 19. a začátku 20. století, 2. moderní umělecké hračky první poloviny 20. století odrážející vize nové estetické výchovy i umění, 3. umělecké dřevěné hračky druhé poloviny 20. století etablující a rozvíjející principy moderní hračky s ohledem na věk dítěte, výchovnou funkci a bezpečnost.
První třetinu dvacátého století i dobu následující bychom mohli směle nazvat „zlatou dobou umělecké hračky“. Od konce devatenáctého století do třicátých let století dvacátého totiž pedagogové, filozofové a estetikové ruku v ruce s výtvarnými umělci, uměleckými řemeslníky a uměleckoprůmyslovými dílnami vytvoří v Evropě v několika po sobě jdoucích reformních vlnách zcela nové předpoklady pro chápání hry a hračky.
Pod vlivem nových pedagogických teorií se během dvacátého století zrodí praktické reformní hnutí za uměleckou hračku. Tematice umění a hraček jsou v Evropě věnovány stati mnoha časopisech, zejména v pedagogickém dvoudílném sborníku „Kind und Kunst“, vydaném 1905 v Darmstadtu a záhy se objevují i ve vlivných publikacích Deutschen Kunstgewerbes – časopisech „Deutsche Kunst und Dekoration“, „Dekorative kunst“ a „Die Kunst“.
Uměleckoprůmyslová muzea v Evropě začínají postupně vystavovat umělecké hračky a knihy pro děti, organizují se soutěže o nejlepší uměleckou hračku. Hračce se začínají ve svých ateliérech seriózně věnovat mnozí z pedagogů uměleckoprůmyslových škol, ale také umělci sdružení v uměleckoprůmyslových dílnách.
Tento evropský umělecký vznět se stal součástí vizí umělecké hračky také v českém a moravském prostředí. Pražští i brněnští umělci i veřejnost se mohli brzy seznámit s rakouskou a německou produkcí uměleckých hraček, které byly široce zastoupeny na výstavách v Brně a Výstavě dětských hraček v Umělecko-průmyslovém museu v Praze na jaře 1907. Když se v roce 1908 na jubilejní výstavě v Praze prezentuje hnutí českých umělců vtělené do družstva ARTĚL, hned jejich první výstava je plna původních módních a bytových doplňků, kde jsou v bohaté kolekci zastoupeny také originální dřevěné hračky.
Řada těchto pokusů s novým tvaroslovím hraček byla inspirována přirozeně lidovou hračkou. A tak nejen v rakouském, ale i v českém či moravském prostředí docházelo k vzájemnému ovlivňování obou pólů. Školení umělci se inspirovali funkčními tvary a dekorem lidové hračky a naopak lidoví umělci, kterým byla často v menších sériích zadávána výroba některých hraček „návrhových“, tyto tvary a řešení zpětně kopírovali nebo jimi byli ovlivňováni na kurzech či výukou na specializovaných školách.
V nově vzniklém Československu v roce 1918 se těší zájem o moderní hračku velkorysé podpoře stáních orgánů. Jednak je kladen důraz na české odborné školy v oboru zpracování dřeva, jednak Státní ústav školský pro průmysl domácký podporoval a oživoval výrobu výchovnými a zvelebovacími kurzy, soutěžemi a přehlídkami. Umělecké dřevěné hračky produkuje řada dílen: Artěl, Petrus, Schowanek, Blank, dílny ve Sv. Kateřině, Hořické hračkářské družstvo, Umělecko-řemeslné dílny Bohumíra Čermáka, atd. Zájem o kvalitní hračku přetrvává až do II. světové války. Z návrhářů hraček vynikají M. Podhájská, V.Špála, V.H.Brunner, L.Sutnar a mnoho dalších.
V 2. polovině 20. století dochází ještě k výraznější změně pohledu na hračku z hlediska psychologie, sociologie a pedagogiky jako na svébytný a specifický předmět rozvíjející osobnost dítěte. Zároveň je tvorba a vývoj hraček odrazem trendů a požadavků dané doby. Mění se tak postoj k ní z hlediska aspektů estetické výchovy, sociální výchovy, rozvoje motoriky, psychiky, společenského chování, učenlivosti, tvořivosti a především fantazie.
V poválečné době se stát snaží udržet hračku jako exportní zboží a podniky mají takto značnou podporu. Roste výroba v tradičních místech, jako např. Stráž nad Nežárkou – roku 1946 je založeno výrobní družstvo JAS, které produkuje tradiční dřevěné hračky. Ve výrobě pokračují i další podniky jako je TOFA Semily či Hamiro Příbram. V jejich vývojových odděleních se většinou uplatňovali vyškolení návrháři oboru hračka. Jejich hračky jsou často zároveň didaktickými pomůckami. Např. výrobky R.Hájka a V. Gruse, dřevěné produkty Z. Žáka či Z. Lindnera z podniku TOFA Semily. Snaha o tvorbu kvalitní hračky se přenáší na Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze Žižkově. Mnoho specialistů – návrhářů hraček – připravila škola pod vedením V. Fixla a po něm V. Kubáta. Na veletrzích a světových výstavách sklízela česká hračka mnohá ocenění (Hlavní cena GRAND PRIX na Expu 58 v Bruselu zbudila zájem o českou hračku). Až do druhé poloviny 80. let 20. století se pomalu otevírají možnosti spojené s individuálními výjezdy do západních zemí. To již je hračka považována za profesionální produkt a je hojně vyvážena do zahraničí. Po roce 1989 se situace podstatně mění a výroba hraček u nás prochází základní transformací.
Výstavy:
Vídeňská secese a moderna 1900 – 1925, Moravská galerie Brno 2005
Gustav Klimt und die Kunstschau 1908 - Unteres Belvedere, Vídeň (1. 10. 2008 – 18. 1. 2009)
Publikace:
Jirásková, M.: Vizualita českého loutkového divadla v první polovině 20. století (vizualita českého loutkového rodinného divadla, spolkového divadla a tzv. uměleckých scén jako osobitý odraz avantgardních a modernistických snah českých výtvarných umělců), disertace JAMU Brno 2009
Jirásek, P.: Umělecké hračky. In: Vídeňská secese a moderna 1900 – 1925, MG Brno 2005
Jirásek P.: Künstlerisches Spielzeug. In: Gustav Klimt und die Kunstschau 1908, München 2008
První třetinu dvacátého století i dobu následující bychom mohli směle nazvat „zlatou dobou umělecké hračky“. Od konce devatenáctého století do třicátých let století dvacátého totiž pedagogové, filozofové a estetikové ruku v ruce s výtvarnými umělci, uměleckými řemeslníky a uměleckoprůmyslovými dílnami vytvoří v Evropě v několika po sobě jdoucích reformních vlnách zcela nové předpoklady pro chápání hry a hračky.
Pod vlivem nových pedagogických teorií se během dvacátého století zrodí praktické reformní hnutí za uměleckou hračku. Tematice umění a hraček jsou v Evropě věnovány stati mnoha časopisech, zejména v pedagogickém dvoudílném sborníku „Kind und Kunst“, vydaném 1905 v Darmstadtu a záhy se objevují i ve vlivných publikacích Deutschen Kunstgewerbes – časopisech „Deutsche Kunst und Dekoration“, „Dekorative kunst“ a „Die Kunst“.
Uměleckoprůmyslová muzea v Evropě začínají postupně vystavovat umělecké hračky a knihy pro děti, organizují se soutěže o nejlepší uměleckou hračku. Hračce se začínají ve svých ateliérech seriózně věnovat mnozí z pedagogů uměleckoprůmyslových škol, ale také umělci sdružení v uměleckoprůmyslových dílnách.
Tento evropský umělecký vznět se stal součástí vizí umělecké hračky také v českém a moravském prostředí. Pražští i brněnští umělci i veřejnost se mohli brzy seznámit s rakouskou a německou produkcí uměleckých hraček, které byly široce zastoupeny na výstavách v Brně a Výstavě dětských hraček v Umělecko-průmyslovém museu v Praze na jaře 1907. Když se v roce 1908 na jubilejní výstavě v Praze prezentuje hnutí českých umělců vtělené do družstva ARTĚL, hned jejich první výstava je plna původních módních a bytových doplňků, kde jsou v bohaté kolekci zastoupeny také originální dřevěné hračky.
Řada těchto pokusů s novým tvaroslovím hraček byla inspirována přirozeně lidovou hračkou. A tak nejen v rakouském, ale i v českém či moravském prostředí docházelo k vzájemnému ovlivňování obou pólů. Školení umělci se inspirovali funkčními tvary a dekorem lidové hračky a naopak lidoví umělci, kterým byla často v menších sériích zadávána výroba některých hraček „návrhových“, tyto tvary a řešení zpětně kopírovali nebo jimi byli ovlivňováni na kurzech či výukou na specializovaných školách.
V nově vzniklém Československu v roce 1918 se těší zájem o moderní hračku velkorysé podpoře stáních orgánů. Jednak je kladen důraz na české odborné školy v oboru zpracování dřeva, jednak Státní ústav školský pro průmysl domácký podporoval a oživoval výrobu výchovnými a zvelebovacími kurzy, soutěžemi a přehlídkami. Umělecké dřevěné hračky produkuje řada dílen: Artěl, Petrus, Schowanek, Blank, dílny ve Sv. Kateřině, Hořické hračkářské družstvo, Umělecko-řemeslné dílny Bohumíra Čermáka, atd. Zájem o kvalitní hračku přetrvává až do II. světové války. Z návrhářů hraček vynikají M. Podhájská, V.Špála, V.H.Brunner, L.Sutnar a mnoho dalších.
V 2. polovině 20. století dochází ještě k výraznější změně pohledu na hračku z hlediska psychologie, sociologie a pedagogiky jako na svébytný a specifický předmět rozvíjející osobnost dítěte. Zároveň je tvorba a vývoj hraček odrazem trendů a požadavků dané doby. Mění se tak postoj k ní z hlediska aspektů estetické výchovy, sociální výchovy, rozvoje motoriky, psychiky, společenského chování, učenlivosti, tvořivosti a především fantazie.
V poválečné době se stát snaží udržet hračku jako exportní zboží a podniky mají takto značnou podporu. Roste výroba v tradičních místech, jako např. Stráž nad Nežárkou – roku 1946 je založeno výrobní družstvo JAS, které produkuje tradiční dřevěné hračky. Ve výrobě pokračují i další podniky jako je TOFA Semily či Hamiro Příbram. V jejich vývojových odděleních se většinou uplatňovali vyškolení návrháři oboru hračka. Jejich hračky jsou často zároveň didaktickými pomůckami. Např. výrobky R.Hájka a V. Gruse, dřevěné produkty Z. Žáka či Z. Lindnera z podniku TOFA Semily. Snaha o tvorbu kvalitní hračky se přenáší na Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze Žižkově. Mnoho specialistů – návrhářů hraček – připravila škola pod vedením V. Fixla a po něm V. Kubáta. Na veletrzích a světových výstavách sklízela česká hračka mnohá ocenění (Hlavní cena GRAND PRIX na Expu 58 v Bruselu zbudila zájem o českou hračku). Až do druhé poloviny 80. let 20. století se pomalu otevírají možnosti spojené s individuálními výjezdy do západních zemí. To již je hračka považována za profesionální produkt a je hojně vyvážena do zahraničí. Po roce 1989 se situace podstatně mění a výroba hraček u nás prochází základní transformací.
Výstavy:
Vídeňská secese a moderna 1900 – 1925, Moravská galerie Brno 2005
Gustav Klimt und die Kunstschau 1908 - Unteres Belvedere, Vídeň (1. 10. 2008 – 18. 1. 2009)
Publikace:
Jirásková, M.: Vizualita českého loutkového divadla v první polovině 20. století (vizualita českého loutkového rodinného divadla, spolkového divadla a tzv. uměleckých scén jako osobitý odraz avantgardních a modernistických snah českých výtvarných umělců), disertace JAMU Brno 2009
Jirásek, P.: Umělecké hračky. In: Vídeňská secese a moderna 1900 – 1925, MG Brno 2005
Jirásek P.: Künstlerisches Spielzeug. In: Gustav Klimt und die Kunstschau 1908, München 2008